Kvalita života je věc, o které uvažuji snad každý den, a každý den si říkám “sakra, jsem tu tak krátkou dobu, sotva sto let, na téhle planetě, tak bych si to měl pořádně užít”. Myslím, že nejsem sám, kdo nad tím takto uvažuje. Ne nadarmo se říká, že člověk by měl žít každý den tak, jako by to pro něj byl ten poslední…

Zajistit si co nejvyšší životní úroveň je těžké, někteří se domnívají, že toho dosáhnou tak, že se obklopí věcmi, pořídí si rodinu, či se zadluží do konce života, protože na stará kolena přeci budou bohatí! Jiné baví trávit dni a noci v pracovním kolotoči, jiné povalovat se a popíjet lahváče.

Já mám například na sobě ověřeno, že mě dlouhodobě nebaví nic nedělat. Ano, chvíli je to fajn, ale po týdnu kdy se jen tak poflakuji a utrácím jenom peníze začnu být rozmrzelý. Mám jakousi vnitřní touhu – ani nevím z čeho to vychází, být užitečný. Nedokážu si představit mít peníze a nic nedělat, to bych vlastně ani nechtěl. Navíc bych se neustále bál, že mi peníze znehodnotí inflace, že banka kde je mám krachne atd…

Proto musím něco dělat, ale jsou zase věci, které mě strašně nebaví. Mezi ně patří dojíždění do práce, pokud máte práci na druhém konci Prahy, musíte každý den potkávat na Smíchovském nádraží bezdomovce, v metru lidi co koukají do země nebo v autě naštvané řidiče čekající v zácpě. Můžete to vyřešit stejně jako já tak, že se přestěhujete poblíž své práce, ale pak si své práce musíte tvrdě vážit, neboť když o ní přijdete, musíte se znovu stěhovat. A otázkou zůstává, zda-li se chcete celý život stěhovat. Pro mě je hodina v městské hromadné dopravě denně, někdy i dvě hodiny denně neskutečným utrpením.

Stejně tak je to s prací. Ať si to připustíte nebo ne, dobrá rovnováha práce s osobním životem je klíčem ke kvalitnímu životu. Mě vyhovuje pracovat tak tři hodiny denně, to je čas po kterou mě práce opravdu baví, bohužel v ní trávím osm a půl hodiny, a tak dlouho mě to zase úplně nenaplňuje. Kolikrát jsem si říkal, že kdybych dostával poloviční mzdu za poloviční hodiny, raději bych se uskromnil a užíval si volný čas…

Důvod, proč tohle píšu je tak nějak shrnout pocity, proč bych někdy v budoucnu, třeba za pár let chtěl začít podnikat. Chtěl bych podnikat tak, abych vydělával dostatek pro své základní životní potřeby, ale abych nemusel pracovat příliš. Tak, abych pobočku své firmy měl vedle svého bydliště a nemusel nikam dojíždět. Když tak nad tím uvažuji, vím že toto je možné pouze pokud má člověk nějaké zaměstnance. Nechci dělat živnostníka co dře od nevidím do nevidím, nemá nárok na dovolenou a ještě musí vykazovat účetnictví a řešit věci s podnikáním. Chci to myslet s podnikáním vážně.
Zobrazeno: 519x